Můj dnešní den byl jako jeden z těch dnů, kdy se vám přetočí svět vzhůru nohama. Jako jeden z těch špatných dnů. Ráno jsem vstala a oblékla si moje oblíbené, trochu úplejší, dlouhé šaty. Normálně jsem šla do školy a užívala jsem si den, jako pokaždé, jenže...
" Moni, copak ti to tady roste?" zasmála se moje spolužačka a chytla mě za břicho. Vím, že to myslela ze srandy. Ale v tu chvíli mi v hlavě neznělo nic jiného, než že jsem tlustá. Že mám velké břicho. Že v těch šatech vypadám jak těhotná ženská. Chtělo se mi brečet. Přesně tohle se mi stalo asi před 3 lety, kdy si do mě takhle ze srandy rýpnul přítelův táta. Slova bolí a lidé si je pamatují. Kdybych mohla, hned bych ze sebe ty šaty sundala a oblékla se do něčeho volnějšího. Kdybych mohla, uteču a schovám se pod peřinu. V tu chvíli bych udělala všechno pro to, aby moje břicho bylo menší. Nepřestalo to ani po tom, co se mi spolužačka omluvila, že nechtěla, aby to vyznělo špatně.
Pokaždé se na najde někdo, kdo nebude spokojený s vaší postavou, nebo s vaší osobností. Lidé vám budou říkat, že byste se sebou měli něco dělat, že byste měli začít cvičit nebo jíst zdravě. Že byste měli ZHUBNOUT. Ale to není pravda. Můžete si myslet, že když zhubnete, lidé vás pak přestanou řešit. Že když uděláte přesně to, co oni chtějí, že pak budete mít klid, že vás budou za to mít rádi.
Lidi, kteří odsuzují jiné za to jak vypadají, nemají ani menší tušení, čím si ten člověk prochází. Neví, proč ten člověk zhubl,nebo naopak proč přibral.
Když uvidí člověka s vyrýsovanou postavu, okamžitě si o tom člověku udělají obrázek, jak je zdravý a fit. Ale neuvědomí si, že může uvnitř těla psychicky chátrat. A jakmile se objeví někdo, který je víc při těle, hned je to lenoch, který nedělá nic jiného, než že jí a spí.
Jenže lidi se nezajímají o pravdu. Je nezajímá, jak se doopravdy cítíte, že si užíváte život, že jste konečně přestaly bát jídla, že se máte rádi i přes nějaké ty faldíky. Je to nezajímá. A proč? Protože "diet culture" nastavila ideál krásy s vyrýsovaným břichem a nikoho jiného prostě nelze považovat za zdravého a fit člověka. Jenže je mnohem snadnější schovat se za obrazovku a hned člověka odsuzovat za to jak vypadá, než se ho zeptat, jak se doopravdy cítí. Nelze odsuzovat člověka( ať už má velkou postavu, nebo je naopak velmi hubený), za to jak vypadá, protože o něm nevíme absolutně nic. A nakonec ti, co vás odsuzují a dělají si srandu z vaší postavy, jsou přesně ti lidé, kteří chtějí být jako vy. Kteří nechtějí sami se sebou válčit. Kteří si chtějí užívat života bez toho, aby neustále přemýšleli nad tím, jestli jsou dost fit.
Budu se možná opakovat, ale žádné číslo neurčuje vaši hodnotu. To že nemáte pekáč buchet jako já neznamená, že nejste důležití. Neznamená to, že nemůžete nosit třeba úplné oblečení. Naše životy jsou od toho, abychom si je užili, ne abychom je omezovali.
Ke konci dne si pak uvědomíte, co je doopravdy důležité. Jestli chcete strávit život bez neustálého omezování se v něčem,v neustálém tlaku a stresu, nebo jestli si chcete užít každý den vašeho života, ačkoliv možná vážíte víc než před rokem. Ačkoliv máte větší velikost oblečení.
Nenechte, aby názory druhých ovlivňovali váš den, váš život. Naučte se je brát s nadhledem, ale nedovolte jim, aby se zabydlely ve vaší hlavě.
Nenechte, aby názory druhých ovlivňovali váš den, váš život. Naučte se je brát s nadhledem, ale nedovolte jim, aby se zabydlely ve vaší hlavě.
..tohle je skvělý článek, zrovna dnes mi pomohlo tohle číst..Diky za to ;) M.
OdpovědětVymazat