Můj dnešní den byl jako jeden z těch dnů, kdy se vám přetočí svět vzhůru nohama. Jako jeden z těch špatných dnů. Ráno jsem vstala a oblékla si moje oblíbené, trochu úplejší, dlouhé šaty. Normálně jsem šla do školy a užívala jsem si den, jako pokaždé, jenže... " Moni, copak ti to tady roste?" zasmála se moje spolužačka a chytla mě za břicho. Vím, že to myslela ze srandy. Ale v tu chvíli mi v hlavě neznělo nic jiného, než že jsem tlustá . Že mám velké břicho. Že v těch šatech vypadám jak těhotná ženská. Chtělo se mi brečet. Přesně tohle se mi stalo asi před 3 lety, kdy si do mě takhle ze srandy rýpnul přítelův táta. Slova bolí a lidé si je pamatují . Kdybych mohla, hned bych ze sebe ty šaty sundala a oblékla se do něčeho volnějšího. Kdybych mohla, uteču a schovám se pod peřinu. V tu chvíli bych udělala všechno pro to, aby moje břicho bylo menší. Nepřestalo to ani po tom, co se mi spolužačka omluvila, že nechtěla, aby to vyznělo špatně. Pokaždé se na najde někdo, kdo...