A už je to tu zase. Konec roku. Zdá se to jenom mě, nebo to vždycky uteče tak neuvěřitelně rychle? Rok 2018 byl pro mě tím opravdu nejlepším rokem. Od konce března jsem (díky svým trávicím problémům z držení nízkosacharidové stravy) na sobě začala makat. Ne fyzicky. Ale psychicky. Založila jsem si blog a s ním i Instagram, kam jsem si začala psát všechno, co se mi zrovna honilo hlavou. Všechny dobré a špatné myšlenky. Všechny pokroky ale i pády. Moji cestu. Od té doby se můj pohled na svět( a především na sebe ) otočil o 180 stupňů. K dobrému. A tomu vděčím hlavně sama sobě. Člověk vzpomíná na to, co ho v životě potkalo a přemýšlí co by chtěl změnit. Co měl říct a neřekl. Co měl udělat a neudělal. Kolik času promrhal a kolik času měl něčemu víc věnovat. Přemýšlí, kam by se dostal, kdyby se situace změnila. Byl by jeho svět lepší? Každý věří v něco jiného. Někdo věří v Boha , který určuje jeho ce...