Jsem obrovský optimista. A když říkám obrovský, tak tím myslím HODNĚ OBROVSKÝ. Na svět se dívám přes silné růžové brýle a málokdy je sundám. Když už mě ale život srazí na kolena a já jsem nucena sundat svoje brýle, prožívám to dlouho. Věřím, že všechno má svůj důvod. Všechno špatné ale i dobré v našem životě nás posouvá někam dál. Občas si připadáme, jako bychom stáli na jednom místě se svázanýma nohama, chce se nám křičet, ale nemůžeme. Chceme křičet, že nevíme jak dál, chceme, aby nám někdo pomohl,ale nikdo nás neslyší. Cítíme se jako obrovská propast, která nemá dno a kde nás nikdo nemůže chytit. Cítíme že padáme, padáme tak hluboko, že už ani nevěříme, že znovu spatříme zem, že už se nikdy nepostavíme na nohy. Nežijeme, my jenom proplouváme tímto světem a životem. Nedokážeme říct svůj názor, protože se obáváme ponížení a že nás opět někdo srazí do té propasti. Děláme přesný opak toho, co bychom chtěli, jenom kvůli tomu, abychom se měli za dobře s ostatníma. Snažíme se ud...