Blíží se léto a to znamená, že lidé začínají více řešit své postavy. Proč? "Abych v těch plavkách nevypadala jako velryba.... Aby se mi ostatní nesmáli.... Abych shodila toho milana co mám na břiše... Abych se líbila klukům..." O tom, že se máme mít rádi takoví jací jsme, jsem již psala v minulém článku. Pokud se už ale rozhodnete se svým tělem něco dělat, položte si jednoduchou otázku - "Dělám to kvůli sobě?"
Bylo to v létě, byla jsem u přítele doma a jeho taťka ( který si ze všech dělá srandu a nikdy to nemyslí vážně) mi řekl
Začala jsem cvičit a jíst zdravě. Došlo to až k tomu, že jsem cvičila každý den. Bála jsem se použít i kapku oleje na vaření. Máslo, těstoviny a tučnější maso? NEEXISTOVALO. Na Pinterestu jsem hledala různé cviky, četla jsem příspěvky, jak účinně a rychle zhubnout. Ale ve skutečnosti jsem nepotřebovala hubnout. A hlavně - nedělala jsem to kvůli sobě, ale pro ostatní. Chtěla jsem se líbit ostatním. Chtěla jsem vypadat jako ty holky na Instagramu. Chtěla jsem mít ploché břicho. Ale nic z toho jsem ve skutečnosti nechtěla. A až před měsícem mi tohle všechno došlo. Došlo mi, že bez psychického zdraví nikdy pocitu spokojenosti nedosáhnu.
A jak jsem na tom teď?
Snažím si plnit své cíle, ale tentokrát ne kvůli ostatním, ale kvůli sobě. Cvičím, protože mě to baví. Baví mě dělat a sledovat pokroky. Velká část mého jídelníčku stále tvoří zdravá strava, ale když mám na něco chuť, tak si to dám. Občas se mi v hlavě objeví myšlenka jako " To by sis asi neměla dát...", ale snažím se ji rychle odehnat a jídlo si užívat.
Takže se ptám, děláte to kvůli sobě?
Existují lidé, kteří jsou se svým tělem víceméně spokojení, ale okolí po nich chce stále víc a víc. Snaží se jim vyhovět a plnit jim jejich přání či rozkazy. Občas stačí jedna narážka, jedno slovo, co může člověku změnit život - k dobrému, ale bohužel i k špatnému.
Dejme tomu, že máte na svém těle jednu věc, se kterou nejste spokojeni (např. velká piha na obličeji). Snažíte si té pihy tolik nevšímat a brát ji jako součást vašeho těla, ba dokonce ji i začnete mít rádi. Pak ale přijdete do styku např. s novými lidmi, kteří si pihy všimnou a aniž by to mysleli zle řeknou " Teda to je velká piha." A jste zase na začátku. Začnete pihu nenávidět, snažíte se ji zakrývat a nejradši byste si ji nechali odstranit.
A takhle podobně to může být se vším co máte na těle, dokonce i s celým vaším tělem.
Chtěla bych uvést příklad ze svého života. Nikdy jsem nebyla víc při těle, svoje tělo jsem tolik neřešila, jedla jsem cokoliv co mi přišlo pod ruku. Pak ale přišel den a všechno se změnilo.
Bylo to v létě, byla jsem u přítele doma a jeho taťka ( který si ze všech dělá srandu a nikdy to nemyslí vážně) mi řekl
"Ty Moni, nepřibrala si trochu?"Jenom jsem se nad tím zasmála, ale jeho otázka se mi neustále opakovala v hlavě a nešla zastavit. Běžela jsem nahoru k zrcadlu. Podívala jsem se na sebe a hned to začalo. " A jo, tady mám trochu větší břicho, a ty boky, ježiši. A ty stehna, když si sednu. Fuj".
Začala jsem cvičit a jíst zdravě. Došlo to až k tomu, že jsem cvičila každý den. Bála jsem se použít i kapku oleje na vaření. Máslo, těstoviny a tučnější maso? NEEXISTOVALO. Na Pinterestu jsem hledala různé cviky, četla jsem příspěvky, jak účinně a rychle zhubnout. Ale ve skutečnosti jsem nepotřebovala hubnout. A hlavně - nedělala jsem to kvůli sobě, ale pro ostatní. Chtěla jsem se líbit ostatním. Chtěla jsem vypadat jako ty holky na Instagramu. Chtěla jsem mít ploché břicho. Ale nic z toho jsem ve skutečnosti nechtěla. A až před měsícem mi tohle všechno došlo. Došlo mi, že bez psychického zdraví nikdy pocitu spokojenosti nedosáhnu.
A jak jsem na tom teď?
Snažím si plnit své cíle, ale tentokrát ne kvůli ostatním, ale kvůli sobě. Cvičím, protože mě to baví. Baví mě dělat a sledovat pokroky. Velká část mého jídelníčku stále tvoří zdravá strava, ale když mám na něco chuť, tak si to dám. Občas se mi v hlavě objeví myšlenka jako " To by sis asi neměla dát...", ale snažím se ji rychle odehnat a jídlo si užívat.
Takže se ptám, děláte to kvůli sobě?
Komentáře
Okomentovat